Schwarzenberský plavební kanál

Unikátní vodní dílo, plavební kanál, propojující povodí Vltavy a Dunaje, nejdelší stoka na plavení dřeva v českých zemích, chráněná technická památka. Umožňovala dopravu polenového dříví z těžko přístupných šumavských lesů k Dunaji a po něm do Vídně, později i k Vltavě a železnici na českém území. Byl vybudován v letech 1789–1822 podle projektu schwarzenberského lesního inženýra Josefa Rosenauera (1735–1804). Stavěl se proti směru toku, práce probíhaly ve dvou etapách: první úsek, tzv. starý kanál, dlouhý 31,6 km, od ústí potoka Světlá do řeky Grosse Mühl k osadě Jelení v letech 1789–93, druhý úsek od Jelení k Rosenauerově nádrži na úpatí Třístoličníku včetně tunelu v letech 1821–22. Celková délka kanálu je 45 km, včetně smyků a regulované části potoka Světlá 89,7 km, šířka 3,5–4 m (u dna 1,5–2 m), dno a zákruty jsou vyložené žulovými deskami. Část trasy (Zadní Zvonková–Ježová) vede po rakouském území. Pod Růžovým vrchem v nadmořské výšce 780,5 m překonává kanál hlavní evropské rozvodí. Dostatek vody během plavení zajišťovalo Plešné jezero, tři nádrže a 27 potoků, křižujících jeho trasu. Daly se tu plavit klády dlouhé až 24 m.

Pro velkou potřebu pracovních sil, nízký výkon a malou produktivitu práce byla pravidelná plavba do Rakouska ukončena roku 1891, definitivně do roku 1932, pravidelná plavba k překladišti v Nové Peci Želnavským smykem roku 1961, definitivně roku 1966. Dnes je kanál na mnoha místech poškozen, část koryta je bezvodá. Mnohé úseky však byly rekonstruovány – zejménav okolí Jelení, Nové Pece, Rosenauerova pomníku v Rakousku a Ježové.V rekonstrukci se dále pokračuje.