Boubínský prales

Nejznámější český prales a třetí nejstarší chráněné území u nás neleží přímo na vrcholu, ale v poměrně prudkém svahu západního bočního hřebene (v nadmořské výšce 940 –1 120 m) – proto také většina návštěvníků míří k této pozoruhodné lokalitě od Zátoně. Boubínský prales je národní přírodní rezervací (666,41 ha). Ochrana této části královského pomezního hvozdu sahá až do roku 1840 – tehdy vimperský lesmistr ve službách Schwarzenberků Josef John navrhl vyčlenit nejstarší část lesa o rozloze 140 ha jako rezervaci. Záměr došel naplnění v roce 1858. Již v roce 1870 ale vichřice velkou část zničila. Menší torzo (46,67 ha) bylo v roce 1933 vyhlášeno za státní přírodní rezervaci, která byla v roce 1958 rozšířena o dalších 620 ha okolních porostů. Les si tu uchoval původní druhovou skladbu – největší zastoupení mají smrky, tvořící polovinu stromů, dále zde rostou buky (40%) a jedle (10%) , vtroušen je javor klen a jilm horský. Nejstarší exempláře dosahují přes 400 let. Pozorovat můžeme nejrůznější tvarové deformace (nádory, harfovitě zmnožené kmeny,dvojáky), některé stromy stojí na chůdových kořenech. Původní staré jádro pralesa si mohou prohlédnout jen badatelé, návštěvnická trasa vede podél oplocení. V roce 1979 zde byla vyznačena naučná stezka, dlouhá 3,8 km, s osmi zastávkami.

Asi 4 km jižně od vrcholu Boubína na značené cestě od Zátoně k pralesu leží v nadmořské výšce 925 m malebné Boubínské jezírko (0,37 ha), umělá vodní nádrž na Kaplickém potoce, s největší hloubkou 4 m. Vznikla v roce 1836 pro usnadnění plavby dřeva do skláren v Lenoře a v roce 1857 byla rozšířena. Dřevo se tu plavilo do roku 1957.